Zpět na aktuality pro média

zubař? zubařka? zubaři?

Na světě je více ctihodných povolání, která sice mají svůj oficiální název, ale řada lidí je nazývá po svém, nezřídka i pejorativně; dokonce mezi ně patří i někteří jedinci pracující v masových sdělovacích prostředcích.

Snad každý z nás zaslechl, že „u nehody byli policajti“, „vězně k soudu přivedli bachaři“, že „na vojně byli zlí lampasáci“ a podobně. Lidé tak po svém a často pejorativně nazývají zejména taková povolání, před kterými se cítí nejistí, před kterými je vhodné se „mít na pozoru“, nebo povolání, která mohou znamenat pro ně nepříjemné zážitky nebo dokonce určité ohrožení.

Slangovým či hovorovým názvem těchto profesí tak dávají najevo svůj odstup, také často i jakousi „lidovost“ svého slovníku, jiní svůj nadřazený či negativní postoj ke zmíněné profesi. Pozoruhodné je, že takové názvy můžeme, bohužel, slyšet i v televizi nebo rozhlasu nebo číst v novinách a časopisech.

Příkladem je i název naší profese. Zatímco úředně jsme „zubní lékaři“ nebo „stomatologové“, zejména pro řadu novinářů a televizních pracovníků jsme i v jejich oficiálních sděleních „zubaři“. Stačí číst noviny nebo sledovat televizi, příkladů je dost.

Proč se o tom zmiňuji? Jsme patrně jediný lékařský obor, který lidé od pera a obrazovky oficiálně označují lidovým slangem. Zatím jsem totiž nikdy neslyšel, že by se v tisku nebo televizi oficiálně psalo nebo mluvilo o lékaři „očaři“, „srdcaři“, „plicaři“, „kožaři“, „ušaři“ a podobně.

Tyto lidové zkratky lékařských profesí nepochybně vznikly od názvu tělesného orgánu, jehož fyziologií a patologií se příslušný lékař zabývá. Naštěstí je český jazyk natolik taktní, že tyto slangové a pejorativní názvy (zatím) nevytvořil pro všechny lékařské specializace. Mám na mysli např. ctihodný obor gynekologie.

Název „zubař“ vznikl již před staletími a označoval původně osobu, která se živila především zubními extrakcemi nebo drobnými chirurgickými výkony v ústech. Šlo vesměs o laika bez odborného vzdělání, podobného ranhojičům, barbířům apod. Velmi zasvěceně o tom pojednává výtečná publikace Dějiny zubní medicíny doc. MUDr. Přemysla Paichla, CSc. (nakladatelství NUGA, 2000).

Stejně tak někdy používají pracovníci masových komunikačních prostředků pro současné zubní lékaře název „dentista“. Ti mladší patrně přebírají do svého slovníku anglický výraz pro zubního lékaře – „dentist“, ti starší si mohou ještě pamatovat název zaniklé profese českých a slovenských středních zdravotnických pracovníků – dentistů.

Současný „zubař“ je však vysokoškolsky vzdělaný lékař s obsáhlým všeobecně lékařským vzděláním, absolvent studijního programu „zubní lékařství“. Název „stomatolog“ má rovněž svou dlouholetou tradici a vystihuje i skutečnost, že lékař se nezabývá pouze péčí o zuby; i první naši pováleční lékaři – specialisté byli „MSDr.“ – „medicinae stomatologicae doctor“.

Nemám iluzi, že slovo „zubař“ by v dohledné době ze slovníku českého jazyka vymizelo, a jsem si vědom, že někdy ho dokonce používají v hovorovém jazyku i zubní lékaři sami. Nic proti tomu, je to samozřejmě neoficiální jednoslovná pohodlná hovorová zkratka. Ale v televizních pořadech nebo jiných veřejných sděleních je to termín zcela nevhodný. Jen je třeba některé osoby na to vhodným způsobem upozornit…

A také silně pochybuji o tom, že autoři uvedených televizních pořadů a článků, kteří sedí sami jako pacienti na „zubařském“ křesle, oslovují svého ošetřujícího lékaře „pane zubaři“ nebo „paní zubařko“.

Autor: prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc., 2015